Jak jsem přistával s uraženým křídlem

Jak jsem přistával s uraženým křídlem, aneb štěstí v neštěstí.

Zdravím všechny! Chtěl bych se s vámi podělit o jeden zážitek, který skončil dobře (alespoň pro mě) a ze kterého plyne pár poučení. Jak praví jedno klasické letecké přísloví: Učte se z chyb druhých, nebudete žít dostatečně dlouho na to, abyste je stihli udělat všechny sami!

Začalo to nevinně

Jednalo se o klasický, pro nás běžný výcvikový let s letounem Mirage 2000C – vzdušný boj s následným tankováním za letu. Pohodička. Briefing, rozdělení letounů a rolí, letový plán – zkrátka rutina. Paura a Gimloo v roli Agresorů, já a Bartsoft jako Modří. Volací znaky byly Pontiac pro nás a Agressor pro naše cvičné nepřátele.

Odstartovali jsme a pokračovali do přiděleného vzdušného prostoru TRA 01 Alpha Whiskey, kde jsme se měli setkat s Agresory. Nastoupali jsme do určené letové hladiny a spojili se s AWACSem – volací znak Blackjack, který nám povolil vstup do pracovního prostoru a zahájení činnosti. Zapnuli jsme naše palubní radary, abychom měli přehled o provozu kolem nás – málokdy jste ve vzduchu sami.

Hned, jak jsme překročili hranice přiděleného prostoru, nás volá Blackjack – hlásí skupinu neznámých letounů na východ od nás a požaduje VID, čili vizuální identifikaci.

Souboj zahájen

Potvrzujeme příjem a točíme do požadovaného kursu. Po pár minutách máme narušitele na radaru a potvrzujeme kontakt. Zároveň mírně klesáme a točíme do širokého oblouku, aby nás protivník snadno nenašel a my se tak mohli nenápadně dostat za něj. Jakmile máme vizuální kontakt, já jako vedoucí se ujímám role oka (Eyeball) zatímco můj wingman Bartsoft zaujímá pozici střelce (Shooter). Je to z toho důvodu, že kdyby začal protivník agresivně manévrovat nebo se snažil zaútočit, můžeme na to ihned reagovat. Jak se pomalu blížím k cizím letounům, poznávám v nich typ Suchoj Su-27 Flanker a hlásím Blackjacku podrobnosti: o jaké letouny se jedná, jak vypadají, jakou nesou výzbroj a označení. Hned jak skončím, dostáváme rozkaz provádět „Shadow“, což znamená skryté pozorování cílů. Agresoři si nás ale všimli a zjevně ztratili chuť nechat se od nás klidně doprovázet.

Nutná sebeobrana

Vedoucí agresor strmě stoupá, jeho číslo uhýbá doprava. Bartsoft na nic nečeká a točí za ním, já se snažím dostat do střelecké pozice za vedoucího. Mezitím nám Blackjack hlásí, že oba neznámé letouny jsou prohlášeny za takzvané Fakery, což znamená cvičné nepřátele. Označení Bandit se totiž využívá jen a pouze v případě, že jde o nepřátele skutečné.

Vedoucí agresor pokračuje ve stoupání a za chvíli máme oba za sebou půlpřemet. Bartsoft mezitím zaměřuje druhého agresora a odpaluje Fox 2, čili tepelně naváděnou raketu Magic – pochopitelně cvičně, na ostro jsme nestříleli. Protože agresor nepodniká žádná protiopatření, je považován za sestřeleného a opouští oblast boje.

Zbývající agresor využívá výkonnostní převahy svého stroje a dostává se do pozice, ze které mě může ohrozit. Su-27 s přilbovým zaměřovačem a raketami R-73 je smrtelně nebezpečný protivník. Protože jsem ztratil dost energie ve stoupání, nedokážu s ním držet krok a ocitám se v defenzivě – odpaluji klamné cíle a snažím se dostat pryč od něj, jak rychle to jen jde. Protivník je ale tak pohlcen bojem se mnou, že si nehlídá svou šestou, tedy prostor za sebou. Tam se objevuje Bartsoft a odpaluje svůj druhý Magic přímo na motory Suchoje. Zásah je uznán jako úspěšný, agresoři jsou zničeni. Zamáváme si na pozdrav a po rádiu následuje vzrušená debata o výsledcích souboje.

Dochází palivo

Při pohledu na palivoměry je nám s Bartsoftem jasné, že bez doplnění paliva domů nedoletíme. Hlásíme Blackjacku náš úmysl letět k tankeru a dostáváme jeho pozici a kurs k zachycení. Po necelé čtvrthodině už máme tanker na dohled a blížíme se. Navazujeme spojení s tankerem a žádáme o pre-contact, což je výchozí pozice. Dostáváme povolení a přidělené košíky – já levý, Bartsoft pravý.

Bohužel nějak nemám svůj den a spojení se mi daří udržet až na několikátý pokus. Bartsoft mezitím dokončuje tankování a zařazuje se do vyčkávací pozice napravo od tankeru. Mně se konečně podaří doplnit palivo, ale zjišťuji, že se mi palivo nepřečerpává do přídavné nádrže pod trupem. No nic, bude to snad stačit. Oznamuji svůj problém Blackjacku a shodujeme se na tom, že dáme ještě jeden souboj než poletíme domů. Bartsoft potvrzuje příjem a řadí se do formace na mé pravé křídlo.

Snažím se zjistit, kde se stala chyba, zda je problém v nějakém přepínači v kokpitu, nebo jestli jsem nádrž trošku „nevyzul“ ze závěsníku během souboje. Na poslední chvíli se po zevrubné kontrole všech přepínačů rozhoduju pro ještě jeden tankovací pokus.

Velká rána

Po rádiu dávám informaci, že zkusím ještě jednou natankovat a mírně přitáhnu knipl, abych se opět dostal do výchozí pozice za tanker. Najednou rána, otřes a letoun se začne naklánět napravo! Snažím se jej zvládnout, což se mi po chvíli daří. Vpravo pode mnou zahlédnu padat kouřící trosky nějakého letounu. Srazili jsme se s Bartsoftem! Snažím se jej volat po rádiu, ale bezvýsledně. Pak se mi hlásí mimo simulaci přes TeamSpeak, že vybouchl a končí.

Zkouším s letounem opatrně manévrovat a zjišťuji, že je stabilní a ovladatelný – což je ale spíš záležitost nedostatečného modelování poškození v rámci simulace. Nicméně letoun reaguje a tak oznamuji Blackjacku stav nouze s tím, že se pokusím vrátit na základnu a přistát. Nad neobydlenou oblastí se zbavuji všech podvěsů a střel. Když přiletím nad základnu Senaki, což je naše domovské letiště, zjišťuju, že mám ještě spoustu paliva. U Mirage se nedá vypustit palivo z vnitřních nádrži, proto se rozhoduju pro kroužení po okruhu kolem letiště. Vysouvám brzdicí štítky, abych co nejvíc zvýšil odpor a tím pádem i spotřebu paliva.

Pokus o přistání

Jakmile mi palivoměr ukazuje 1 500 kilogramů, oznamuji na řídící věž, že se pokusím o přistání s tím, ať jsou připraveni, kdyby se něco pokazilo. Dostávám povolení k přistání, vysouvám podvozek a nasazuji na finále.

Jakmile klesne rychlost pod 180 uzlů, začnou se dít věci. Letoun se prudce vzepne do prudkého stoupání a důkladně ignoruje jakýkoli můj pokus mu to rozmluvit. Zapínám forsáž, zasouvám podvozek, ale než se stihnu zorientovat, mám za sebou kompletní půlpřemet a letoun směřuje k zemi! Naštěstí mám velkou zásobu výšky a letoun je po zrychlení opět ovladatelný. Rychle se rozhlížím po kabině, ale všechno funguje bez problémů.

Druhý pokus probíhá úplně stejně, jen jsem byl už připravený, takže jsem klesání vybral o něco dřív. Snažím se vymyslet, co dělat. Říkám si, že to zkusím ještě jednou a když to nevyjde, katapultuju se. Na druhou stranu, dostal jsem se až sem, tak to snad dotáhnu, no ne?

Jako na tobogánu

Opět žádám věž o povolení k přistání, což vzápětí obdržím. Pro jistotu přepínám FBW řízení do nouzového režimu. Protože jsem věděl, že letoun přestává být ovladatelný při malé rychlosti, nezbývá mi nic jiného než letět nad 200 uzlů, což je i na Mirage docela dost. Proto volím co nejmenší úhel klesání s tím, že po dosednutí použiju brzdicí padák.

Je to pro mě poměrně nezvyk, řítit se tak rychle, ale ovladatelnost má protentokrát přednost. Problém je, že čím větší rychlost, tím méně času na případné opravy. Takže nasazuji na pořádně dlouhé finále s pocitem, že tohle prostě musí vyjít.

Přiblížení probíhá normálně, takže se soustřeďuji na dosednutí co nejblíže prahu dráhy, abych měl co největší prostor na zastavení. Jakmile je dráha pode mnou, stahuju plyn a sedám jak na letadlovou loď, bez podrovnání. Hned jak jde čumák dolů, vypouštím brzdicí padák. Letoun intenzivně zpomaluje, ale drží směr. Opouštím dráhu na první volné spojce a odhazuju padák. Utírám si pot z čela (i při pouhé simulaci se můžete pěkně zapotit), oznamuji na věž opuštění dráhy a pojíždím zpět na stojánku. Každé přistání, po kterém mohou lidé odejít po svých, je dobré. Nemyslíte?

Poletový rozbor

Následným šetřením se zjistilo, že chyba byla u nás obou. Já jsem si neověřil, zda Bartsoft slyšel mou zprávu o novém tankovacím pokusu a když jsem byl ponořený v kokpitu hledaje závadu, nedával jsem pozor na dění kolem. Bartsoft se zase nedopatřením dostal nade mě, kde jsem ho nepředpokládal a kde neměl vůbec být. Při vzájemném kontaktu to on dostal naplno – já měl štěstí, odnesla to jen půlka pravého křídla.

Na závěr přikládám pár obrázků, abyste na vlastní oči viděli to, co já tehdy naštěstí ne.

Bimbac

Obrázek 2
Pohled z kokpitu
Obrázek 1
Pohled z venku
Obrázek 3
Úspěšné přistání

 

Napsat komentář