Fiktivní kampaň "Gruzínská občanská válka"

Rozhodl jsem se oživit myšlenku, která mě napadla už někdy v roce 2014, a sice vytvořit sérii misí (kampaň), které by simulovaly ozbrojený konflikt střední intenzity, postavený na reálném politickém, mezinárodním, vojenském a historickém základě. Vzhledem k faktu, že podobný počin z dílny AVS vzbudil velký ohlas a zájem, přišlo mi zajímavé se k této myšlence vrátit a rozvinout ji adekvátně k současným možnostem simulátoru DCS World.

Kampaň se odehrává na pozadí kavkazských etnických a náboženských konfliktů, které propukly během a bezprostředně po rozpadu Sovětského svazu, konkrétně o časové období přibližně v letech 1998 - 2009. Jedná se o ryzí fikci, založenou na skutečných historických událostech. Jména všech postav, časové údaje a místa jsou zcela smyšlená a kromě skutečných zeměpisných názvů, historických postav a událostí je jakákoli podobnost se skutečností zcela náhodná.

Úvod do situace a výchozí stav: (Citace skutečných historických událostí)

Roku 1989 vláda Gruzínské SSR prohlásila, že členství Gruzie v Sovětském svazu je okupací a porušením mírové smlouvy z roku 1920. Na jaře roku 1990 byly schváleny zákony vedoucí k zárukám vlastní nezávislosti,byla odstraněna vedoucí úloha komunistické strany v zemi, nezávislost pak byla vyhlášena 14. listopadu 1990. Gruzie se jako jedna z mála nových republik nestala členem SNS. V následujícím roce byl v nezávislých volbách zvolen za prezidenta nacionalista Zviad Gamsachurdia, který měl v úmyslu zrušit autonomní postavení Jižní Osetie a Abcházie.

Protože se Nejvyšší sovět snažil rozhodnutí zrušit, začaly v zemi s přičiněním sovětských tajných služeb vypukat nepokoje, které se přenesly i do autonomních republik, žádajících také nezávislost, čemuž nebylo vyhověno. Autonomní republiky se otevřeně postavily proti snaze nového gruzínského vedení zrušit jejich autonomii a vytvořit z Gruzie jednotný národní stát. V letech 1991 a 1992 se situace natolik zhoršila, že vypukly mezi Osety a Gruzíny ozbrojené střety, nesoucí znaky občanské války. Po uklidnění situace v roce 1995 se do čela země dostal bývalý ministr zahraničí SSSR Eduard Ševardnadze, který se k moci dostal již v roce 1992, ale až do smrti Gamsachurdii probíhaly vnitřní boje o moc. Vládnout vydržel jako prezident země až do takzvané "Růžové revoluce" v roce 2003.

Během této revoluce protestovaly tisíce lidí v čele s pozdějším prezidentem Michailem Saakašvilim proti Ševardnadzeho vládě, která nevyřešila základní hospodářské a politické problémy – chudobu a korupci. Roku 2004 byl Saakašvili zvolen prezidentem už demokratickou cestou, kdy získal 95% hlasů. Opozice tvrdila, že volby byly zmanipulované a že se na volebním výsledku podepsaly dary od nadací amerického miliardáře George Sorose a dalších nadací financovaných vládou USA.

Saakašvili po nástupu k moci prosadil úpravy gruzínské ústavy, aby vytvořil „superprezidentský systém“ a soustředil veškeré pravomoci v exekutivě. Gruzínským parlamentem byly schváleny zákony, kterými byla snížena nezávislost soudní moci či podle kterých jsou ústřední i volební komise sestavovány pouze z lidí jmenovaných prezidentem. Postupně byla eliminována plná svoboda tisku, bylo omezeno vysílání.

V roce 2006 se v Gruzii konaly demonstrace, při nichž lidé žádali odstoupení prezidenta. Policie proti demonstrantům brutálně zasáhla a začala zatýkat představitele opozice. Roku 2007 protesty přerostly v masové demonstrace, při nichž lidé kritizovali dramatický pokles životní úrovně a korupci. Prezident vyhlásil „výjimečný stav“, zakázal nestátní média, veškerá veřejná shromáždění a začal podnikat nedemokratické kroky proti svým politickým oponentům. Koncem listopadu 2007 Saakašvili z funkce odstoupil, ale již v lednu 2008 se konaly nové volby, při nichž byl zvolen znovu prezidentem a které opozice označila jako zmanipulované.

V květnu 2008 se v Gruzii konaly parlamentní volby, v nichž zvítězila vládnoucí Sjednocená národní strana prezidenta Saakašviliho, která získala 63% hlasů. Opozice označila tyto volby za zfalšované. (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gruzie)

A zde již začíná vlastní příběh kampaně...

Na začátku 21. století se společnost stále více rozdělovala na zastánce samostatné prozápadně a demokraticky orientované Gruzie na jedné straně, a na lidi, kteří svou budoucnost viděli v přičlenění k Rusku. Do už tak dostatečně výbušného klimatu ještě začali vstupovat radikální islámští klerikové, kteří začali kázat o svaté válce proti všem nevěřícím a následném vyhlášení islámského chalífátu. Situace se pomalu zhoršovala až do prezidentských voleb v květnu 2008. Na základě volebních výsledků začala opozice požadovat odstoupení prezidenta Saakašviliho a vypsání nových voleb pod přímým mezinárodním dohledem OSN a OBSE. Prezident opět reagoval vyhlášením výjimečného stavu a nařídil rozpustit parlament, což vyvolalo silné bouře občanské nespokojenosti. Jakmile se na stranu nespokojených občanů přidala armáda pod velením armádního generála Ibrahima Timuradzeho, vypukl vojenský puč, který donutil prezidenta Saakašviliho opustit zemi a požádat o politický azyl na Ukrajině.

Generál Timuradze se následně prohlásil prezidentem a začal zemi vládnout pevnou rukou, což vyvolalo hněv demokratické opozice i představitelů islámu. Prezident vyhlásil stanné právo a armáda začala aktivně potlačovat veškerý odpor, což vyústilo v krvavé nepokoje ve všech velkých městech a na většině venkova. Ruská federace začala hrozit přímou vojenskou intervencí a k této iniciativě se postupně přidalo i Turecko a Ázerbájdžán. Na základě návrhu Rady bezpečnosti OSN byla následně na valném shromáždění schválena rezoluce, která umožňovala na základě mandátu pro vytvoření mírových a stabilizačních sil Ruska a členských států NATO provést vojenský zásah a donutit armádu v čele s prezidentem k odstoupení a předání moci.

Generál Timuradze však odmítl a armáda pod jeho velením rozpoutala v Gruzii krvavý teror s cílem násilně zlikvidovat veškerou opozici. V říjnu roku 2008 byla proto provedena blesková vojenská operace pod záštitou NATO a Ruska, během které utrpěla gruzínská armáda zdrcující porážku. Generálu Timuradzemu se však s jádrem armády podařilo uprchnout do sousední Abcházie, ze které vybudoval prakticky nedobytnou pevnost. Území Gruzie se následně stalo bitevním polem různých zájmových skupin, ať už motivovaných politicky nebo nábožensky a znovu se naplno rozhořela občanská válka. Na začátku roku 2009 se však podařilo demokratické opozici sjednotit všechny významné síly v zemi a za pomoci jednotek NATO donutit vzbouřence k útěku za hranice. Některým méně radikálním skupinám byla přislíbena amnestie pod podmínkou, že okamžitě složí zbraně. Situace v Gruzii se začala pomalu uklidňovat a stabilizovat. Nikdo netušil, že to nejhorší má teprve přijít.

Na Ukrajině mezitím vypukla protivládní revoluce a v následně proběhlých předčasných volbách drtivě zvítězili ultranacionalisté. Jen shodou náhod se v jejich řadách objevil i bývalý gruzínský prezident Saakašvili, kterému bylo mezitím uděleno ukrajinské občanství. Vzhledem k historickým animozitám a otevřeně nepřátelské rétorice začala nová ukrajinská vláda podporovat Abcházii a Timuradzeho povstalce ve snaze vyvolat vojenské angažmá Ruské federace a tím oslabit hrozbu ruské vojenské podpory ruskojazyčných regionů na území Ukrajiny.

Takže takto to vypadá, přátelé. Co myslíte, pomůžeme vyčistit Abcházii od vojenské junty?

No Bimbáci vypadá to pěkně, plány jako vždy velkolepé! Teď to ještě dotáhnout